O mojí Americe

“Tak to přece není, alespoň já teda žiju v jiné Americe,” tweetnu si nad ránem. A pan Moudrý mi na to odpoví: “Ono je těch Amerik asi hodně.” Má recht.

Co se nám před měsícem narodil syn, nacházím zálibu hledat ho v novinových titulcích. “Američané dali na loď laser a střílejí s ním v Perském zálivu.” Martin je americký občan, ostatně jako každé dítě narozené na území Spojených států. “Za protesty proti prezidentovi jsou Američané,” Houpu ho na kolenou. Dobrá práce, Martínku!

Když jsem po porodu vykládal kolegům, jak se u nás zapíjejí děti, vyvolal jsem tím trochu pozdvižení. Pro vnuky prohibice byl obraz podnapilého novopečeného otce zvláště odporný. Že vystřízliví? Netahej nás za nos! A vysvětlujte, že u nás se chodí z porodnice po třech dnech a ne po dni, dvou jako tady. Ve vzduchu zůstalo nevyřčené “ach ti ruští opilci, nebo co jste to za pronárod!”

Stereotypy, teplé kabáty, které se nelehko odkládají. A nemylme se, máme je v šatníku všichni. Jediná výhoda multikulturního světa je, že vás snáze někdo z jiné Ameriky, než v jaké zrovna žijete vy, upozorní, že jste dočista nazí.

Duty calls, http://xkcd.com/386