Příroda útočí

Svatava si užívá prázdnin před nástupem do letní školy. Hrají si s Marjánkou na pravěk. Snažím jsem se je nahecovat do lovu místní zvěře (srnky jsou neskutečně vodrzlý, šel by i zajíc, želva nebo medvídek mýval). Po komárech se přemnožili slimáci, dnes ráno tři před vchodem žrali hada. Čekám, jaká pohroma bude následovat. Kobylky? Myši? Mravenci? (Utrpení mladého Pražáka na venkově)

Děti v pátek zdobí dort, to ještě netuší, že si pro mne budou muset dojet. Porouchalo se mi i druhé kolo, budu potřebovat duši i nový ráfek (zničený drát). Celý týden byl hodně hektický, domů jsem dorážel v devět. Mohl jsem si tak vychutnat přednášku o spánkové deprivaci a odškrtat si, které symptomy už na sebě pozoruju a co mne ještě čeká (infarkt).

O víkendu pošmourno, tak jsme objeli Witch Pond (níže) a v neděli zdolali Acadia Mountain, z které bych jsem mohl dát spoustu fotek mlhy (a v té mlze hnízdí sokoli, takže část stezek byla uzavřených).

Sasanečka žluťuchovitá

A je tu léto. Pošta nám doručila Svatavino vysvědčení. Město se zaplnilo turistama, lesy komárama. Marjánka s dětma fotí poznávací značky a u domu jsme hrdě vyvěsili českou vlajku.

V sobotu jsme mastňácky vyjeli na vrcholek nejvyšší hory na ostrově, Cadillac Mountain. Marjánka, nastudovavši publikaci o mainské flóře, pobíhala po vršku, listovala rejstříkem a vykřikovala: "Tohle znám, to je sasanečka žluťuchovitá / desetizub přeslenitý / svída kanadská"

V neděli jsme s dětmi na kolech objeli Eagle Lake. Standa hrdinně absolvoval celých 10km a to jen s drobnou dopomocí a jednou bouračkou a celý zbytek dne byl výjimečně klidný a hodný.

Doma je tam, kde je křeslo Poäng

Když mne v pátek večer doma přivítala dvě křesla Poäng, stoleček Lack a patero regálů Lerberg, znovu jsem si uvědomil, jak skvělou mám ženu. Byla u nás IKEA! Představte si největší náklaďák, co jste kdy viděli, a ještě ho o kus prodlužte - tak něco takového se prý hrkotalo po naší štěrkové cestičce. Slumra, Knoppa, Skubb, Fjellse a Vandring Skogliv, to si musíte koupit už jen kvůli těm jménům. Je možné, že modrožlutá firma je ve skutečnosti projekt švédských tajných služeb, aby agent v nouzi mohl sestavit balistickou raketu z komponentů maskovaných za konzoli na záclonu, nádobku na tekuté mýdlo a nohu slunečníku Mörkö. Ale raději švédskou světovládu než kudrlinky a ozdůbky, které se zdají býti v Maine povinné. A hlavně - máme za babku "King size" postel a náš obyvák konečně začal vypadat trochu evropsky. Doma je tam, kde je křeslo Poäng.

Jedna z prvních her, co si na PC pamatuju, je Adventure Minigolf. Prohodit míček dírou ve větrném mlýnu zrovna když jsou lopatky ve správné poloze. Nikdy mne nenapadlo, že to jednou budu hrát naživo. Markéta, odletěvši do Čech, nás podarovala kupónem pro 1 osobu, já měl vstup zdarma díky Dni Otců a Standa skrzevá své mládí, takže nás těch 36 jamek stálo jen $3 na osobu. Míčky propadávaly mezi patry, plavaly po vodě, hrálo se na plachetnici i v jeskyni u vodopádu, prostě paráda

V sobotu jsme vylezli na Dorr, já už podruhé, ale na rozdíl od dubna tu neležel sníh. Jen ty výhledy na moře zůstaly stejné.

Máme na autě nově nosič na kola, přidělává se na kufr, je skvělý a levný. V Ellsworthu jsem objevil opravdickou kavárnu. Pravda, jet 20 minut tam, dát si jedno kafe a jet 20 minut zpátky se může zdát americké až přes míru, ale vůně, chuť, blues a wi-fi mi za to stojí. 

Jednohubé organismy a organické jednohubky

V sobotu ráno jsme byli v Oceanáriu odložit iluze o nevinnosti mořských hlubin: "...a hvězdice se přisaje na škebli, malounko ji rozevře, vrhne do ní svůj žaludek, který obrátí naruby, obalí nebohou mušli a začne ji trávit. No sáhněte si, děti!" Na nechutnosti jsem byl čerstvě natrénován z pátečního semináře o myších modelech stařecké inkontinence, ale tyhle příběhy měly prvky hororu: "obří mořský šnek se pomalu přisaje, kyselinou fosforečnou rozleptá mušli skořápku - a pak ji vycucne." Brrr...

Standa rybář

Commencement znamená začátek, počátek, vznik právního vztahu a také - slavnostní předání diplomů. Z Markéty je čerstvě bakalář Human Ecology a s příslibem organických jednohubek nás vylákala na promoci. Konala se ve stanu na rozbahněné louce. Říz tomu hned z počátku dodala kapela skotských dudáků (do Karolina s nima!).

Příchod dudáků

Pak jsme byli poučeni, že zatímco matematikové, fyzikové a chemici dostanou na univerzitě kufřík nástrojů, filosofové a jim podobní ("liberal arts") se snaží o všeobecné ("well-rounded") poznání, tak College of the Atlantic vám dá především kolektiv bezva lidí, zážitky a to ostatní přijde později ("be scrappy, don't worry!"). Na jednu stranu se to hezky poslouchá, na druhou stranu stále váhám, zda bych za něco takového platil $50,000 jen na školném (Markéta měla 100% stipendium). Promoci ale uspořádat umí, o tom žádná, americký patos, který přeložený do češtiny zní směšně, sem ale patří. Někdy o tom napíšu víc.

Markéta s šerpou v barvách české vlajky

Peace, love and sunshine

Úterní ráno bylo rušné, neb v rámci logistické hry vlk - koza - zelí bylo třeba dopravit Svatavu do školy do Bar Harboru, Markétu na řidičskou zkoušku do Ellsworthu (neuspěla) a mne do Bangoru, odkud jsem letěl na konferenci do Madisonu. 

Madison leží na pevninské šíji mezi dvěma jezery, docela daleko ve vnitrozemí (stát mléka a sýrů, Wisconsin), takový pohodový, hipísácký město. "Peace, love and sunshine", (Mír, lásku a slunce!) jak stálo na ceduli na hlavní třídě, a k tomu údajně největší koncentrace restaurací v USA. Doletěli jsme večer, vzduch voněl středomořím a asfaltem.

CTC je prima konference. Spousta setkání, kdy emailové adresy získávají tváře. Kanaďanka, neintonuje a v rušnějším prostředí jí rozumím jedno slovo ze tří. Takže sice chytim pointu příběhu (On spal nejprve s Tou, později s Onou spoluautorkou. Kanaďanka dostala za úkol, aby ten článek dopsali), ale detaily mi unikaj. Naštěstí většinu konverzace obstará sama, stačí přikyvovat, občas se zasmát a doufat, že to dělám aspoň přibližně ve vhodné momenty.

Mezi kavárnami, doporučenými organizátory konference, je Dobrá Tea. (s čárkou!) Googluju to a zjišťuju, že jako fakt jo, Dobrá čajovna expandovala do USA! Gramofon a černé desky, milé, bosé slečny, vousatí pánové. "Víte, kde je Praha?" ptám se. (Víte, kde je Madison?) "There..." ukazují do tmy. Řešíme pohádky, hádáme se o víly, Vánoce a baby Jesus. Čajovník se mne při rozloučení zeptá "Jak se maš?", což je bohužel jediná věta, kterou česky umí.

Poslední den kolegům oznámím, že já na letiště jedu na kole (úplně to nejde, závěr musím dojít, neb poslední stojan B-cycle systému je cca 5km  od terminálu). Divně koukaj. No, uvidíme, jak se bude tvářit sekretářka, až jí to půjčovné naúčtuju do cesťáku.