Malý velký muž

"Hele, to je v poho, že ti kolo kouká z kufru, stůl rozeberem a gauč hodíme ke mne na střechu," říká malý velký muž, Don, co se stěhuje do Bostonu a za $100 mi odprodal půlku své domácnosti.

Štěstí, že máš zahrádku, myslím si já, a společně si poctivých patnáct minut lámeme hlavu, jak se ten krám mohl dostat do domu, když je objektivně nemožné jej propasírovat skrz dveře. Když ho konečně dostanem ven, podělí se Dan o své představy o dopravě. Prvně si myslím, že jeho čínské angličtině nerozumím. Pak že si dělá srandu. Nedělá...

"Hele, co ten výbuch v Praze?", ptá se ráno kolega v práci. "Jó, dobrý, jen zranění, manželka ještě před měsícem pracovala za rohem," odpovídám a jsem hrdý, že mám kolegy, co čtou zprávy z Evropy. "Poslyš, a chtěl jsem se zeptat - jak's přišel k té pokutě za rychlou jízdu?" "Cože, jak to víš?!". "Seš v novinách." Hmmm... taky jsem tu rubriku na UNC čítával, ale tam snad zveřejňovali jen opilce a vloupačky do aut. Petr Simecek, 33, of Czechoslovakia. (rubrika je zavádějící, předvolán jsem nebyl, vyřídila to kreditka)

Dnes mi v kavárně vysvětlili, že když si přinesu vlastní hrnek, platím jen za malou kávu. "Fakt jakkoli velký hrnek?" "Challenge me!" říká troufale prodavačka. A pak že mi hrnec na humry už na nic nebude.

Kdyby to nebylo poznat, vyjma toho legračního provázku drží gauč na autě opravdu pouze vlastní vahou.

Život je otázkou priorit

Nemám židli, nemám postel, mám hrnec na humry.

Pracovní šílenství vrcholí. Vypozoroval jsem, že po šesté hodině mizí z chodeb angličtina a po deváté tu již čínština dominuje jednoznačně. Květen 2013 byl vyhlášen za národní měsíc zdravého spánku, dostali jsme letáček. Přiznejme si, že v mém případě nebude problém dubnovou lať přeskočit, překročit a zamávat jí do propasti.

Ve čtvrtek jsme byl poprvé běhat venku. Lesní cesta se proplétá jezery, celých pětačtyřicet minut po rovině, jen občas se zavlní kvůli výhledům. Zpívají žáby, vobtěžujou nás srnky, v dálce krouží orel bělohlavý. Na chvíli zastavíme a kocháme se želvou.

"Ale jo, řekla bych, že to tu na běh není zlý", povídá Markéta.

Vaříme humry

Markéta vysvětluje, jak se do ráčka dostanem (po chvíli jsme to vzdali a přinesli si kladivo)

Franta

Refill na popcorn a 1000 dalších věcí,

co se mi tu líbí...

• když zařizovali kino, neměli moc peněz, a tak poprosili lidi, zda by jim nevěnovali gauče - dodnes jsou z nich první tři řady
• malá káva má 12oz (355ml), střední je půllitrová, velkou jsem ještě neměl
• na pop-corn je v kině refill
• mají tu kavárnu Morning Glory (otrocký překlad Ranní Sláva, básnický obrat pro kocovinu)
• v pekárně obsluhuje vopravdická ježibaba
• v McDonaldu je BigMac zdarma (akce na účtence, smí se použít jednou týdně, což odpovídá frekvenci mých cest do Ellsworthu, kupuju si k němu malou kolu - abych dostal novou účtenku)
• jak tu nemám postel (spím na karimatce), zdají se mi sny - se spoustou z vás jsem mluvil, ani o tom nevíte
• v kanceláři máme vychytávky jako motorové ořezávátko na tušky ("bobr") nebo stěnu, po které se dá psát jako po tabuli
• americké černé svorky, co pamatuju z McKinsey. nikdy jsem je moc nepoužíval, ale strašně rád si s nima hraju.
• v kuchyňce je spousta překrásných hrnečků, každý jiný a zjevně jsou součástí eráru. baví mne vybírat si, z jakého budu pít dnes.
• večer se těším, jestli něco bude ve schránce, většinou je
• v autě mám frajerský držátko na kafe
• ať kamkoli zajdu, zajedu, vylezu, je to tam strašně hezký - dnes jsme byli s Markétou a Lindsey na Sargent Mountain
  
  
• povedla se mi bábovka
  

Miloš Čermák píše na Facebooku:


...Ono je to přesně to, co nejvíc obdivuju na Americe. Jak se tam lidé k sobě chovají, jak si jsou ochotní pomoct a jak přežívají, i když ta země má - čistě formálně - velmi nesociální systém zdravotnictví i jakékoliv státní péče.

Připomíná mi to jednu historku, starou asi dva roky, když náš kluk začínal studovat na střední škole v Pensylvánii. Pamatuju si, jak mi jednou v úterý večer přišel email od ředitele školy. Psal všem rodičům a obracel se na ně s prosbou, že jeden z žáků - sirotek původem z Nigérie - nemá kam jet na vánoční svátky, a jestli by ho někdo nevzal k sobě.

Pamatuju si to přesně, četl jsem ten email na badmintonu, který jsem hrál s kamarádem. Na telefonu. Odložil jsem ho s myšlenkou zhruba: "No to určitě, my si sem asi pozveme kluka z Nigérie, jako kamaráde, spadl jsi z americký jahody na znak??"

Za deset minut mi volala moje žena, která je lepší než já, a řekla mi: "Hele, četl jsi ten mail? To je super, poveme toho kluka k nám, zaplatíme mu letenku, příjede s naším Vavříkem, aspoň pozná Evropu!"

Obořil jsem se na ni, že je bláznivá samaritánka, že si o tom musíme přece nejdřív promluvit, že bychom kluka eventuálně snad mohli pozvat, ale ... no prostě, že to musíme promyslet. V duchu jsem si ještě říkal, že teda moje žena je dobrej pošuk.

Dohrál jsem badmintonovej zápas a když jsem se vysprchoval (podotýkám, že uplynulo asi třicet minut od původního mailu), přišel další mail od ředitele školy. Stálo tam, že děkuje všem rodičům, a že prosí, aby už nikdo neposílal další nabídky, že už přišlo PADESÁT nabídek od ostatních rodičů, a že to je celkem postačující.

Chápete?

Docela jsem se styděl. A vždycky, když si z Američanů někdo dělá legraci nebo má snad nějakej pocit "starokontinentální" intelektuální nadřazenosti, tak si na to vzpomenu. Ti lidé jsou silní a mají v sobě geneticky zakódovanej vzorec na přežití. Nemám o ně strach.

Je mi líto nás, co si z Američanů děláme prdel.

Poznámky k Veržáně

Skrze holandský něco-jako-blog mi lidé ještě po letech posílali dotazy k studiu v Amsterdamu. Pokud sem někdo takový zabloudí, rád bych ho ubezpečil, že tady žádné praktické informace nenajde. Omlouvám se, není sil. Dovolím si odkázat Veržánu, která mi do začátku moc pomohla, pár poznámek:

• ad víza - příště bych místo H1B uvažoval o J1, která má sice nevýhody (je kratší, nesmíte usilovat o trvalý pobyt), ale jednu zásadní výhodu - váš partner smí alespoň v omezené míře pracovat.
• Skype umožňuje "koupit" si americké číslo a přesměrovat hovory z něj na počítač / český mobil, což se mi osvědčilo, když jsem ještě z Prahy zařizoval ubytování, registroval se na odběr elektřiny a topiva Google Voice umožňuje totéž a výrazně levněji
• na ubytování i koupi auta se mi osvědčil craiglist, bez amerického řidičáku stojí pojistka dvakrát tolik
• předplacená SIM karta se dá koupit v AT&T

Chléb ztracený v překladu

Ground cumin je sice kmín, cuminum cyminum, ale bohužel římský kmín. Chléb je díky tomu takový orientální. Markéta radí, že český mám hledat v A@B pod označením "caraway seeds".

Úspěch sklidily sušenky. Ve Wal-martu jsem objevil za $1 - $1.5 polotovary v sáčku, stačilo roztopit troubu na předepsanou teplotu, 10 minut příprava, 10 minut pečete, 5-10 minut chladnou, a v pondělí se po nich jen zaprášilo. Nově mám i dortovou a bábovkovou formu. Stay tuned.

66 je ďáblovo číslo, zvlášť na úseku kde je maximální povolená rychlost 45 (mph). Už jsem si stih všimnout, že zdejší policejní auta jsou černá, takže když jedno takové začalo modře blikat, pochopil jsem a sjel ke krajnici. Ani mi nemuseli střílet do pneumatik.

Vyrazilo mi dech s jakou grácií se to vyřídilo. Ale když se nad tím zamyslíte, vy víte že jste jel moc rychle, on to ví a má to zaznamenaný. Existuje jediný důvod, proč by se u následné operace na sebe lidi neměli usmívat? Nechal jsem si vysvětlit, jakým způsobem pokutu (kartou, na internetu) zaplatím. Dodal, že kdyby něco, ať zavolám na policii a ptám se po Timovi. Měl jsem chuť mu nabídnout sušenku, ale pak jsem si říkal, že by to asi nebylo úplně vhodný.

Byl jsem pozván do zenového centra a na neděli k baptistům. Když půjdu tam i tam, smím si říkat zen-baptista?

Humři a zbraně

Jak jsem jel minulý týden dvakrát do Bangoru (nejbližší větší město, letiště), nemohl jsem si nepovšimnout, že právě tohle jsou dvě komodity, které se podél silnice prodávají nejčastěji.

Holt, některé věci tu fungují jinak, třeba banky. Vy chcete změnit PIN, panáčku? Schovte si ten pas, si myslíte, že si vás nepamatuju? Tadydle mi to napište na papírek, já si to na tu kartičku zezadu přilípnu a večer to ve městě s Maruškou nastavíme. That's America!

Byl jsem opakovaně tázán, co příšera (creature) ve sprše. Ve sprše jsou praskliny, takže můj čínský landlord chtěl patrně říci fracture (nebo creater?). Nedávno mi zase doporučoval, abych zrušil šek, co stále nedošel, slovy "to cancer the check".

K dalším dotazům... ano, mohu potvrdit, Američané opravdu s oblibou absolvují vnitrostátní lety v žabkách. Jedná-li se o lety z jihu do Maine, bývají po přistání nepříjemně překvapeni. Tento způsob jara zdá se mi poněkud nešťastným.

Pekl jsem dnes sušenky a jelikož mi dobrá víla oddělila trochu kvásku a prozradila, kde sehnat žitnou mouku (ve Wal-martu ji nevedou), dojde možná i na chleba. Také v tom obchodě (A&B Naturals) mají sypaný čaj, výbornou kávu, mlíko od kraviček, prostě hipísácké biodoupě, tam budu chodit často.

Co se úvodní byrokracie týče, mám všechno, mission accomplished, a docela se mi to líbilo. Že jsme tam od vedoucího projektu až po holky od myší, s každým se jedná stejně, plus mínus máme tytéž benefity. Je známka slušnosti znát křestní jméno vrátného či pokladní, prohodit pár slov o počasí. Někdy je to křeč, ale jindy to opravdu činí život snesitelnějším. A hlavně jsem se na úvodním školení dozvěděl, jak odstranit z psa pach skunka a to se může vždycky hodit. Tomatovým džusem.

C. C. Little

Na snídani nových zaměstnanců se zástupcem ředitele jsem se dozvěděl, kdo se nejvíc zasloužil o naší laboratoř - jistá sekretářka z Michiganu. (Ano, ač z USA, já pro Racina planu / mám otce v ITT a matku z Michiganu / a plavovlasá v rok svůj vcházím dvanáctý, či jak to v E=mc2, lásko moje píší).

C. C. Little toho stihl hodně. Zazářit na Harvardu (mj. inbredizace myší - dodnes používaný kmen DBA, průlomové práce v mendelovské genetice, transplantace kostní dřeně, první příklad, že rakovina může být způsobena viry...), v Maine se stal nejmladším rektorem té doby (33 let) a o pár let později přestoupil za bezprecedentní bonusový balíček do Michiganu. Některé jeho postoje, např. hlasitá propagace interupcí, eutanázie a eugeniky, ale byly ve dvacátkých letech 20. století vysoce kontroverzní. A pak tu byla ona sekretářka, - a rozvod. Rezignoval dobrovolně.

Malou letní laboratoř na Mountain Desert Island založil Little, když řídil University of Maine. Osamostatnil ji s finanční injekcí od Detroitských magnátů Forda a Jacksona. Jenže přišla hospodářská krize. Vědci se naučili kompotovat, lovili ryby, a nakonec začali dokonce prodávat přebytečné myši. Dnes je Jackson Laboratory jejich největším světovým producentem, za rok jich rozešlou 3 milióny, na 900 různých institucí.

A C. C. Little? V roce 1954 laboratoř opouští a následujících 15 let lobuje za tabákové firmy. Happy end.

DEN 10

Milý deníčku, dneska budeme nadávat.

Ok, platím za příchozí hovory stejně jako za odchozí, to bych ještě zkousnul. Ale že platím, i když se nedovolám? A za přijatou SMS? To už mi, milé AT&T, přijde trochu nenažrané.

Dále bych místní společnosti poprosil, aby si najaly Indy, Číňany, Čechy či jinou levnou pracovní sílu a nechaly si udělat kvalitní webové stránky. Ne, statická HTML s kontaktními údaji a otřesným designem už mi v roce 2013 nepřijde ok. Třeba u pojištění auta jsem konverzoval 40min s operátorkou, abych předal informace, které by pobral jednoduchý webový formulář. Na závěr mi spočítala cenu. Upřímně, zapatil bych téměř cokoli, abych to už nemusel absolvovat znova. Poskytovateli internetu jsem volal osmkrát.

A ještě, překvapení, když si koupíte auto, chcete v něm taky odjet! Což tu nejde, a měl bych pro to i pochopení, neb úřad pro motorová vozidla sídlí na každém rohu, kdyby to nemělo háček. Než vás zaregistrují, musíte zaplatit 5% daň a tu platíte... ve svém domovském městě! Takže jsem včera absolvoval: 2h autem k prodejci, s ním k notáři, pak 2h do Bar Harboru, zaplatit daň, vyřídit registraci, zpátky do práce, večer nabrat Markétu, 2h autem k prodejci, namontovat SPZ, 1h na letiště vrátit půjčené auto a 1h domů.

A když už píšu hate blog, nesmím zapomenout na ČSOB, která má poplatek za expresní vystavení šeku 1000Kč (za nájem) a pak ho nezvládne doručit. Nakonec mi nezbylo než za duben zaplatit dvakrát.

Neopouštěj staré věci pro nové... Vlastně ne, neopouštěj nové auto pro staré...

UPDATE z 10.4.: Došla pojišťovací kartička, z Grant Str. udělali Grand Str. a z Bar Harboru Pearl Harbor, ou jé!

První týden

O social security number zažádáno, internet vymailován, pojištění pojištěno, telefon telefonuje,  banka bančí, ropu mám, plyn mám a auto koupím zítra ráno.

Někdy je toho přes míru a to pak dělám chyby: pas zapomenutý v kopírce, půlka nákupu na parkovišti, kafe rozlité přes celou chodbu a dvě neodvolatelné schůzky naplánované přes sebe. Svobodná volba vybrat si koho naseru.

V sobotu jsme s Markétou a Romanem vylezli na kopec nad laborkou. Na druhé fotce je v dáli vidět, budovy se napojují dost chaoticky, číslovány jsou dle roku stavby (tedy náhodně). Kdyby ze stěny sundali tapisérii s replikační vidličkou, netrefím na kafe.

Známky úspěšné aklimatizace: přestal jsem zamykat dům a na pivo jezdím autem.