Matkou v USA

Jak známo, stát zde nevyplácí mateřskou, ani rodičovský příspěvek (jen slevu na dani). Co jsem nevěděl, že se tu očekává, že matka okamžitě po šestinedělí nastoupí zpět na plný úvazek. Až jsem se styděl kolegyním přiznat, že v Čechách byla Marjánka považována za progresivní matku, když se na částečný úvazek vracela už po půl roce.

Na druhou stranu díky tomu nejsou ženy na trhu práce diskriminovány a není problém žádat o místo v těhotenství. Těch šest týdnů je nakonec jen taková delší nemocenská, nebo dovolená. Že máme v Čechách čtyři roky a sociální dávky připadá místním neuvěřitelné, až nepatřičné. "Co já bych dala za šest měsíců", povzdechne si kolegyně, které kvůli dítěti přiletěla na pomoc maminka z Číny. Jesle si nemůže dovolit, manžel tu zatím práci nesehnal a žije kdesi v Karolíně (cesta autem na dva dny). "Kdyby se mu tak časem podařilo přestěhovat se do Bostnu," doufá kolegyně a já si dohledávám, že z Bostonu k nám je to asi tak daleko jak z Prahy do Győru.

Podobné rozhovory tu občas vedu a strašně se pak stydím za svoje problémy: "Kdy se hodláte do Číny vrátit?" "No, máme dvě děti... takže nikdy" (druhé dítě by nebylo pojištěné a nemohlo by chodit do školy) Když jsem se na to ptal jiné čínské kolegyně, říkala, že pozvání k návratu dostane až bude mít dost publikací. Opáčil jsem, že přece má prvoautorský článek v Nature. Odpověděla, že potřebuje dva a k tomu ještě Cell nebo něco podobného. Kolegové nejedou na konferenci v Berlíně, protože indické, ani korejské vízum jim to neumožňuje.

Já vím, v Čechách řehtá úřední šiml hlasitěji a potěmkinovských eurovesniček a Kocourkovů máme dost a dost. Jen chci poznamenat, že tady to občas taky není jednoduchý. Ostatně, abych mohl do Berlína letět s evropskou aerolinkou, psal jsem kvůli tomu 14 emailů. Po lince paní přes služebky - její nadřízená - právnička - je to momentálně u CFO (Chief Financial Officer). Web grantovky to přitom vysvětluje poměrně srozumitelně.

Svatava plete indiánský košík

Standa přednáší v Princetonu