Díkůvzdání

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, osmnácti mýtnými branami, pěti mosty, šesti nadjezdy a jedním tunelem leží Princeton. Jeli jsme tam za Evičkou a Ondrou oslavit letošní Díkůvzdání. Univerzitním kampusem, oním krásným americkým snem o Cambridge, na sebe hulákaly naše děti, rušíce tak možná některého z místních 24 nobelistů. Krom povyku provozovali též hon na veverky, co jsou tu natolik oprsklé a vypasené, až jsem se místy bál, že nějakou opravdu chytí.

Podvakráte jsme byli v New Yorku. Eva nám skrze knihovnu zajistila lítstky na letadlovou loď Intrepid, prošli jsme Times Square (takhle nějak si představuju peklo), pátou a sedmou avenue, jižní část Central Parku, poobědvali v čínské čtvrti a za dvě hodiny proběhli Museum of Modern Arts (fotky a průchod zde). Tam bych se rád jednou vrátil.

Times Square

Interpid - velitelský můstek

Interpid - paluba

Večer v Central Parku

V dáli, mlze a dešti - socha svobody

Křižovatka

Interpid - byli jsme vyfoceni

Snad ještě hezčí byly sochy v Princetonu uprostřed parku, či spíše arboreta Grouds for Sculpture, od kopií známých děl, přes velmi konkrétní až po zcela abstraktní (co jsem nechápal a nefotil).

Čarodějnice

Výkřik

Standův křík

Ticho

Ondra uprostřed  Rousseaova snu

Ve středu přivezli našim hostitelům troubu, a tak mohl ve čtvrtek večer nastat onen slavnostní okamžik - pečení krůtích prsou, ke kterým se přikusuje nádivka a zalévaj se brusinkovou omáčkou. V pátek jsme ještě zajeli do zdejšího Discovery Musea (díky Evě opět zdarma), v sobotu sedli do auta a za necelých 12 hodin byli doma. Na zahradu dopadaly první sněhové vločky.

Děvčata se češou

Zatímco Standa si zabral místo

Poslední den v Discovery muzeu