Svatavu jsme do ní odvedli ani ne týden po příletu. Děti zahajují školní docházku už v pěti letech a nultý ročník (kindegarten) supluje naši školku. Kreslí, hrají si, učí se písmenka. Svatava se přes prázdniny naučila hláskovat a psát (do té doby znala jen tiskací písmenka) a od září nastoupila do prvního ročníku. Ve třídě je jich dvanáct, z toho dvě cizinky, a nyní se věnují hlavně čtení. Angličtina má nepravidelnou výslovnost, děti se tak učí číst jinak než u nás - neslabikují, ale čtou rovnou celá slova. Každý den nosí ze školní knihovny jednu, dvě knížky a za domácí úkol je musí přečíst.
Na škole jsou nejlepší školní autobusy. Každé ráno svážejí děti a odpoledne zase rozvážejí. Vypadají opravdu tak, jak je znáte ze Simpsonových. Všechny třídy tedy musí začínat a končit stejně, prvňáci tak mají na naše poměry nezvykle dlouhý rozvrh, od 8:15 do 15:00.
Ze školky (pre-school) tak nadšení nejsme. Stát se tu o předškolní vzdělání vůbec nestará, nepočítám-li slevu na dani, ale nabídek od soukromníků je dost. Přihlásili jsme Standu na dvě dopoledne v týdnu do YMCA, aby se dostal do anglicky mluvícího prostředí. První dva dny jsem tam byl s ním - a byl jsem zděšený. Neschopné učitelky, hry neodpovídající věku a do toho je učili psát. Čtyřleté děti! Půlka z nich neuměla vzít tužku do ruky. Já vím, že jsme v Praze měli mimořádně dobrou školku, ale tohle mi hlava nebrala a snažil jsem se po známých pídit po něčem jiném, abych se dozvěděl, že YMCA je ještě velmi dobrá instituce a jsou i mnohem, mnohem horší. Standa je naštěstí kliďas, který se do školky těší na nové hračky a paní učitelkou se nenechá příliš rozptylovat. A je to jenom na rok. V říjnu přinesl domů velké písmeno B se slovy "to je mašinka!"
Další zprávy a fotky jsou Marjánčině blogu.
No comments:
Post a Comment