"A co je u vás nového? Jak se máte?" ptá se bývalá kolegyně a já váhám. Že píšu novoroční zápisek 7. února vypovídá o tom, jak se nám teď vede, asi víc než cokoli jiného. A nového? Do určité míry se dá říci, že nového je to, že už se nám nic moc nového neděje.
Až mne zamrazilo, jak málo si toho děti pamatujou z Prahy. Svatava aspoň sem tam něco, pro Standu jsou Čechy prázdniny u babičky. Na náš byt, neřkuli náš starý byt, si už prakticky nevzpomíná.
Je to zvláštní stav, nejsme a ještě dlouho nebudeme Maiňané a zároveň přestáváme rozumět Česku. Třeba co může za nenávist, která proměnila české noviny (snad s výjimkou HN) na klony Blesku. V jeden den tři demonstrace proti a tři na podporu v Česku se nevyskytujících uprchlíků. WTF? Dokonce i když chcete argumenty proti migrantům, je lepší otevřít si Spiegel International než to se to snažit najít v česky psaných médiích. První nůž do břicha a žhářský útok, to nám to hezky začíná.
Nikdy dřív jsem nepochyboval, že se jednou vrátíme. Teprve když mi moje židovská kamarádka vyprávěla o situaci v Maďarsku a že se vlastně nemá moc vrátit kam, protože její kamarádi už v Maďarsku taky nežijou, přemýšlel jsem co by se v Česku muselo změnit, abych se už do něj vrátit nechtěl. A pak se rozhlížel po místech v Berlíně, Drážďanech a ve Vídni.
A jsou jiné dny, kdy mám chuť to tu okamžitě zabalit a odletět prvním letadlem, než s váma ztratím kontakt. Takže nevím. Na rok 2015 mám spoustu krásných vzpomínek a furt si to maluju, že 2016ka bude ještě lepší.
No comments:
Post a Comment