A pak že štěstí za peníze nekoupíš

Ve čtvrtek jsme oslavili svůj první Den nezávislosti. Silnice neprůjezdné, místo k zaparkování nesehnatelné, do toho vedro. Musí se ale nechat, průvody tu umí. Nakažlivý americký nadšení - jako když místní hipísácká college ospamuje bývalé absolventy a dva z pěti (40%) jí skutečně pošlou peníze. Dovedete se představit, že by tohle udělala Univerzita Karlova (že by vůbec udržovala databázi absolventů?). Mimo průvodu tu byl trh, většina stánků byla ve prospěch charity, takže jste si mohli nacpat pupek a páchat přitom dobro. Mimochodem, víte proč jsou Američani tak tlustí? Protože tu mají nehorázně dobrý jídlo. Peanut Butter Cups Icecream - a pak že štěstí za peníze nekoupíš. Odpoledne jsme odpadli a k návratu na ohňostroj jsme se museli trochu nutit. Trval 25 minut a hrály k němu žestě.

Na ohňostroj přijel z New Yorku v malinkatém Smartu náš první couchsurfař Rob. Moc sociálních kontaktů tu zatím nemáme a já ani nemám kdy je po práci vyhledávat, i napadlo mne, že je třeba zařídit, aby kontakty vyhledávaly mne. Couchsurfing ve zkratce znamená, že na jistém serveru vyvěsíte oznámení, že máte doma volný "gauč", na kterém se dá přespat. Odezva byla slušná, většinu musíme odmítat.

Krom Roba jsme měli ještě jednu návštěvu, z Bostonu přijela Pavlína a Miloš. Vypili jsme víno, probrali všechno možné a založili malinkaté české dominium. Jen co vystřízlivíme, a pošleme Obamovi nótu, nahážem do moře nákup z Walmartu a vyhlásíme nezávislost. Taky jsme v sobotu absolvovali výstup korytem potoka, Giant Slide Trail, a v neděli se na kolech vydali k rybníku tetky Bětky (Aunt Betty Pond).

Giant Slide Trail

Rybník tetky Bětky