Peace, love and sunshine

Úterní ráno bylo rušné, neb v rámci logistické hry vlk - koza - zelí bylo třeba dopravit Svatavu do školy do Bar Harboru, Markétu na řidičskou zkoušku do Ellsworthu (neuspěla) a mne do Bangoru, odkud jsem letěl na konferenci do Madisonu. 

Madison leží na pevninské šíji mezi dvěma jezery, docela daleko ve vnitrozemí (stát mléka a sýrů, Wisconsin), takový pohodový, hipísácký město. "Peace, love and sunshine", (Mír, lásku a slunce!) jak stálo na ceduli na hlavní třídě, a k tomu údajně největší koncentrace restaurací v USA. Doletěli jsme večer, vzduch voněl středomořím a asfaltem.

CTC je prima konference. Spousta setkání, kdy emailové adresy získávají tváře. Kanaďanka, neintonuje a v rušnějším prostředí jí rozumím jedno slovo ze tří. Takže sice chytim pointu příběhu (On spal nejprve s Tou, později s Onou spoluautorkou. Kanaďanka dostala za úkol, aby ten článek dopsali), ale detaily mi unikaj. Naštěstí většinu konverzace obstará sama, stačí přikyvovat, občas se zasmát a doufat, že to dělám aspoň přibližně ve vhodné momenty.

Mezi kavárnami, doporučenými organizátory konference, je Dobrá Tea. (s čárkou!) Googluju to a zjišťuju, že jako fakt jo, Dobrá čajovna expandovala do USA! Gramofon a černé desky, milé, bosé slečny, vousatí pánové. "Víte, kde je Praha?" ptám se. (Víte, kde je Madison?) "There..." ukazují do tmy. Řešíme pohádky, hádáme se o víly, Vánoce a baby Jesus. Čajovník se mne při rozloučení zeptá "Jak se maš?", což je bohužel jediná věta, kterou česky umí.

Poslední den kolegům oznámím, že já na letiště jedu na kole (úplně to nejde, závěr musím dojít, neb poslední stojan B-cycle systému je cca 5km  od terminálu). Divně koukaj. No, uvidíme, jak se bude tvářit sekretářka, až jí to půjčovné naúčtuju do cesťáku.